top of page

Ten zelenohlavej skřet se na mě celou dobu šklebil, tak jsem mu dal jasně najevo, že si tu cestu zjistím od někoho jinýho a dramaticky jsem odešel. Jessiemu ale odpustím, je to týpek a hlídal si jen své jídlo. Byl to jen obranný instinkt, nemůže za to.
 

Ten den jsem na obědě, který byl zase sýr a koláč, seděl s bráchou, věštkyní Jade a jednou starší fajn holkou Azriou. Přijde mi svým způsobem drsná a vypadá to, že moc neřeší pravidla, nebo aspoň večerku. Chvíli jsme kecali, prozradila nám, jak do kuchyně a celkem si stěžovala na systém na škole a na přehnané tresty. S něčím jsem musel souhlasit, ale názor na Tamču mi to nezměnilo. Tamča je super.
Po chvíli Jade někam odběhla. Pravděpodobně za kancem Razielem, který po ní házel svým šikmým okem. 

S bráchou jsme pak šli zaklepat na Tamču ohledně toho pyžámka, ale ta nás radši ignorovala, tak jsem jí písnul na nástěnku stížnost na zvonky, ať je opraví.
 

Večer jsme se s bráchou nudili, tak jsme si chtěli nechat něco vyvěštit od karetnice Jade. Ta byla furt někde zatoulaná, tak jsme na sebe natáhli naše sneaky černý mikčy a šli do terénu! Cesta to byla dlouhá a náročná, několikrát jsme se ztratili a málem se zabili na schodech, ale nakonec jsme došli na chodbu, kde na nás číhala nějaká červená cácora. Pravděpodobně byla výše postavená než my, taky nám to dávala svými pohledy najevo a měla hlavně tu brož, nebo odznak nebo cotoe. Utekl jsem se schovat za svícen a komunikaci jsem nechal na Varrovi. To ale nebyl dobrý tah, víš, většinou jsem já mozek a brácha ta korba. Tak jsem vymyslel cool plán a zakřičel jsem na bráchu "Giancarlo!"

Další stránka

Předchozí stránka

bottom of page