Asi jako ten pajzl Kotel. Ale pokoj tady mám pekněj. Pohodlnej a hezky tmavej, jako jsem já. Tak a ještě to čekalo bráchu. S Roddem jsme mu schovali postel a hned co přijel, jsme ho běželi přivítat. Akorát šedivá fešanda Natasha nebyla moc ráda, protože jsme jí utekli z přednášky, kterou nám dávala na koleji. Ale, čekali jsme pak na bráchovo zařazení. Fuuuh, byl jsem napjatej jak blázen! Když jsem uslyšel Zmijozel (jako ta zelená hadí kolej, kde jsem taky) tak jsem byl radostí bez sebe. Ukázal jsem na ten klóbrc a zahulákal jsem: ,,Díky borče!" během toho, co jsem objímal bráchu. Chtěl jsem, aby ten dědkózní čapec věděl, že mi udělal radost. Na první hodinu jsme měli naší kolejní Tamču, která nás má ráda a pořád se na nás směje. Dokonce u ní máme slíbený čaj, na který jsme se šikovně pozvali. Ještě tykání a bude hotovo. No a Natashka nám s bráchou a borcem Johnem ukazovala hrad.