top of page

Jsem na tom Hradu

Tak jsme vlítli do toho Kotle. Brácha se při pohledu na ten pajzl už otáčel na odchod. Oprejskaný zdi, pavučina ve skříni a divnej smrad. Vůbec bych se nedivil kdyby i mojí postel roky nepřevlíkli. Ale po tý brigádnici jsem házel pohlídkem. První jsme se seznámili s bezokým Lucasem. Všechno nám vysvětloval, ale pak se z něj vyklubal rasistickej pirát. TFUJ na něj! Máme lepší kamarády než je on. A taky než je ten Giankarel. Brácha říkal, že byl s víc holkama najednou. Zní to lákavě a nebejt tohohle faktu, tak tvrdim, že je na párky, ale jinak je tak akorát na pořádnej flusanec. Taky ňákej rasista. Pak je tu ten vychillovanej týpeček Hugo. Vypadá, že je mu fakt všechno u místa kam světlo nedopadá. Tím myslím zadek. Slyšeli jsme i jeho kapelu. Dost dobrý. Pak je tu ještě někde za tím Kotlem taková divoká ulice.

V bance tam pracujou divný individua, takový seschlý švestky, který umí mluvit. Ale dali mi hodně goldů. Cítil jsem se pak jako Robin Hood, když jsem běhal s cinkajícíma kapsama. Jak by chlapec Hood řekl: ,,Bohatým beru! Na chudé seru!" Na té ulici jsem sehnal kouzelnej klacek, abych mohl provozovat tu magii. Brácha mi sehnal kotel a další blbosti. Asi se budeme učit vařit polívky. A koupili jsme si tam krysy! Já mam hezkou černou a jmenuje se Carmen! Jsou teď v módě, tak je musíme mít. 

Když se mělo odjíždět, tak se brácha ještě musel vracet domů a nechal mě jet samotnýho. Tak jsem na frajírka napochodoval do toho trainu a rozvalil jsem dveře kupéčka, kde seděl modrovlasej borec. Nějakej Carter. Pak se tam, ale objevila ta modrovlasá fešanda! Charlottka!

bottom of page