top of page

Lépe si nemohla vybrat, může se schovávat kdekoliv po hradě, ale ona si zrovna vybere jejich základnu. Moc jí to nemyslí, holce naší. 
Strávili jsme tam s ní docela dlouhou dobu, vytahávali z ní info, ptali se na různé dotazy a vlastně jsme se nic nedozvěděli. Možná se bojí, že se o tom někdo dozví, tak jsme ji dali přezdívku, pod kterou bude vystupovat, aby byla anonymní. Říkáme jí HRÁCH. Protože, Rachel -> Rach -> Hrách. Ale ani po tomhle jsme z ní nic kloudného nedostali, řekla nám, že si všechno musí promyslet. Pěkně ji tam totiž rozptylovala ta její podezřelá kámoška s koštětem, která se tam pak zjevila a pokazila nám výslech.
S Jessiem jsme se shodli, že se v tomhle institutu nedá nikomu věřit a na nikoho nemůžeme spoléhat.

Ještě ten večer jsem musel zpacifikovat jednookýho Lucase. Utíkal mi po večerce! Musel jsem běhat všude za ním! Když jsem počkal, až se vyčůrá (mimochodem, vlezl místo na záchod do sprchy) tak kolem mě vyčaroval zeď a zdrhl mi! Naštěstí jsem ho po chvíli vystopoval a po menším rozhovoru,
kdy se chtěl přidat do našeho vyšetřovacího týmu, jsem ho odvedl na kolej, kde mi po kratším tréninku šel prošmejdit a rozvrhout kufr s oblečením. Nakonec jsem se nechal ukecat k půnočnímu běhu kolem lesa a vyběhli jsme. Nevím jestli to byl úplně nejlepší nápad, protože po pár minutách jsme skončili
ve stokách. Našli jsme tam ale starý deník, ve kterým nějaký týpek popisoval svojí krušnou cestu kanálem. Nic jiného jsme ale nenašli, tak jsme navštívili druhý stoky, ve kterých nebylo už vůbec nic! 

Další stránka

Předchozí stránka

bottom of page