top of page

Nevěřily nám to. Ta hladová červená holka nás asi znala, nebo si hrála že nás zná. Já vím, že máme fame, ale až takovej, to jsem nečekal.
Rychle jsme si ty holky vyblejskly, abychom je sem pak mohly nalepit, nebo na ně udělat nějakej vražednej rituál.
Chytly nás a agresivně nás táhly tu celou dlouhou štreku až na kolej. Já se cestou chytal svícnů, tak jsem to té namyšlené červené trochu ztížil. Brácha to měl horší, měl tu agresivní lovkyni. Ale tak, on je to korba!
Někde na schodech se mi připomněla moje krysa Ratatouille. Vykoukla mi z brašny a já, jakožto správný páníček, jsem ji vytáhl a hodil té červené holce do vlasů. Ratatouille ale vůbec nespolupracoval a jen na ní seděl! Hrozný, budu ho muset lépe vycvičit. Ta holka ho ale chytla a mrštila s ním o zem! Hrozné chování ke zvířatům.  

Měl jsem co dělat, abych se tam nerozbrečel, nebo tu holku nehryzl. Ratatouille se hned vytratil pryč a mě odvlekla ke koleji. Chtěl jsem se vrátit pro krysu, ale ty dvě červené cácory mě nechtěly pustit a bylo jim lhostejné, že má Ratatouille možná přeražené všechny kosti a nebo že je už po něm. Odešel jsem tedy na kolej, kde furt seděla Ciarka, která mi nevěnovala žádný pohled, tak jsem dotčený běžel na pokoj. Takhle to s bráchou nenecháme, chtěli jsme hned callnout rodičům, ale tady je to tak zastaralé, že i ta technika dost pokulhává. Tak jim písneme dopis. Jediná dobrá zpráva je, že se mi Ratatouille vrátil nějakou dírou na pokoj. 

 

NA TUHLE ŠKOLU MĚNÍM NÁZOR! Už to tady není tak fajn, jídlo sice ujde, ale evidentně nenasytí všechny agresivní studentky, zvířaty se tady hází o zem a nikdo neřeší to moje pyžamo. 

Další stránka

Předchozí stránka

bottom of page