top of page

A ještě k tomu jsem letěl pomalu jako kus papíru, jako list jsem se snesl na zem. Prostě divný! Radši sem ani nebudu psát, jak by tuhle situaci nazvali v Rusku, protože za takové výrazy nám v sirotčinci dávali přes ruce.. 

Hned jsem to běžel říct mamce, ta mi chtěla změřit teplotu, tak jsem běžel za tátou, který mi chtěl dát studený hadr na hlavu. Ti lidi jsou tady fakt divní.
Ale divné věci se mi stávají furt čím dál víc. Zrovna nedávno jsem to nandal jednomu klukovi, který mi chtěl přebrat houpačku. Jako prostě, to jako šestiletý kluk takhle nenechám! Tak jsem mu to pěkně nandal a ani jsem se ho nemusel dotýkat. Určitě si ještě teď vysypává písek z pusy a z oblečení. 
No, popravdě se hodně bojím, až budu muset nastoupit do školy.

Teď můžu být ještě doma, ale v září už budu muset s ostatními zasednout do lavice.
Jediná výhoda je, že mi nikdo nebude rozumět, když budu mluvit rusky. Ani učitelka! To byla asi jediná nevýhoda v Rusku. Každý vám rozuměl, takže vám každý mohl dát přes ruce. To se tady doufám nebude stávat a budu moci říkat své názory nahlas a když ne, tak je stejně budu říkat.
Jo! A nakreslil jsem obrázek naší rodiny. Jen jsem nějak zapomněl na Varra. Fakt škoda.

                          

 

                    Николай Норткот

bottom of page