top of page

Už tu jsem pár dní a musím říct, že jako nic moc. Jako, ti dva jsou fajn. Hlavně ten tlustý, je to vtipálek, což já se rád nasměju.
Ona je taky v pohodě, ale co teprv to dítě, který tady s námi žije! Nedá se to s ním vydržet, všechno sní, všude mě pronásleduje a všude hlavně otravuje!
Nevím, jestli si myslí, že když ho nevidím ve tmě, tak že je něco víc. Ale to se plete! Hned co jsem přišel, jsem mu řekl, kdo to tady bude mít na starost. A víš ty co? Vysmál se mi!
A ti dva mě ještě šoupli k němu do pokoje. S tím jsem nesouhlasil. Tak jsem začal brečet a brečel jsem každou noc a zabralo to. Přendali mě vedle. Jako ten pokoj je celkem malý ale furt lepší než být s tím
klukem v jedný místnosti. Normálně jsem se bál usnout, jak se zhaslo, tak zmizel a nevěděl jsem kde je! 

Jmenuje se prý Varrien a oni mu říkají Varr. Jméno jak pro psa a s tou náušnicí co má v uchu tak i vypadá. Já se jim představil jako Nikolai a pro přátelé jen Kolai. Ti dva mi tak začali hned říkat, což mi nevadí, jsou to mý kamarádi ale ten kluk mi tak říkat nebude. To jako ne, můj kamarád to není a ani nebude. Ale já se jen tak nedám. Hned jsem začal plánovat, jak se ho zbavím. Jako, chtěl jsem mu sbalit kufry a vyhodit na ulici, ale když už jsem za ním zavíral dveře, tak si toho všimla máma a pak jsme se pohádali a celý den spolu nemluvili!
Takže se s tím zvířetem budu muset asi naučit žít no.
Další divná věc je ta, že jsem jednou šel za zahradu a vylezl na obrovský strom, z kterého jsem chtěl následně skočit dolů. Jako byla to výška a asi bych si normálně zlámal obě dvě nohy, ale já jsem přežil.

Highway To Hell - AC/DC
00:00 / 00:00
bottom of page