top of page

V hodině jsme se naučili nějakej trapnej a neškodnej vítr a jeho barevný a stejně trapný varianty.
Po hodině jsme s klukama šli lozit do velké síně, z obědu jsme ale nic neměli, tak nás i přes protesty a zmutované ksichty nějaké starší zmijozelské holky vzala Azri na vlastní jídlo.
Tedy, nebylo její vlastní. Ukradla ho z kuchyně, ale ukradla ho pro nás, takže to se cení <3. Ukázala nám nějakou novou secret roomku u ošetřovny, kde jsme se společně najedli a v Roddově případě i polili.
Pak ale nějaká ženská začala něco mlejt v rozhlasu, ať se prófové dostaví na pozemky. Tak jsme všichni čtyři sprintíkem vyrazili! Cestou nás zastavil jednookáč Lucas, že tam studenti nesmí, my mu s bráchou ale
proklouzli a mazali na pozemky. Už ale bez Rodda a Azri. 
 

Příčinu svolání jsme nemuseli hledat dlouho. U jezera se tam poflakoval jeden těžkej týpek. Vypadal jak skřet, ale mnohem větší! S bráchou jsme se s ním hned z dálky vyfotili. Kolem něj furt někdo pobíhal, nám ale nepřišel nebezpečnej, jen smutnej, neměl kámoše.
Brácha na našem speciálním vytuněném kouzelnickém fotoaparátu zapl nahrávání a celou situaci natáčel. Totiž, až se dostaneme zpět domů na wifinu, tak to zveřejníme na internetu a vyděláme si tím těžké prachy.
Pak se to tam nějak zvrtlo, přihnalo se tam hrozně moc lidí, lítaly tam vzduchem spelly a to obří skřetisko probouralo kus té nekvalitní hradní zdi. Pak se tam přihnala Azria, které se v hlavě zaktivoval záchranářský instinkt a odvlekla mě z místa dění. Táhle mě kolem trollího kyje, který se mi nepodařilo ukořistit a pak rovnou do hradu a na kolej. Tam nikdo nebyl a hlavně tam nebyl můj brácha.

Další stránka

Předchozí stránka

bottom of page