top of page

Pořád jsme si neodpracovali náš trest. To víš, oranžová vesta, taky cesta. Ale jsme na ni pořád mladí a krásní. No a to nachlazení a virózka dělá svoje. Ale rozhodli jsme se, že počkáme na ty dvě rajčata před jejich chýší. Obraz tý špeksny neotevíral ani na moje silný zabušení do jeho rámu, tak jsme se rozhodli se posadit před něj a čekat, až se tam ty dvě přikutálí. Jenže, co se to nestalo! Objevila se tam červená klobása! A asi si myslela, jak není úžasný a super jedinečný nás přebarvit na červeno. Ale Klobáso! Rozhodně jsi nebyla první, kdo tohle na nás zkoušel! Ještě si myslela, že nás tam překvapí se svym foťáčkem od vietnamskych uprchlíků. Ale s bráchou jsme v každý situaci ready na fotečku. S tím už prostě musíš počítat od rána. Akorát ta uniforma mi trošku ubírala z mojí stupnice žhavosti.

Klobása si asi myslela, že mě naštvala. Možná jo, ale i tak jsem docela šťastnej a musím týhle škole přidat jedno plusko. Vyhrál jsem na Halloweena kytaru a poukaz. Takže supeR! Potom, co se tam objevila hodná červenka a slíbila, že se nám po těch dvou podívá, jsme se odvalili pryč. A zjistil jsem, že bych si měl dávat bacha na svýho černýho bráchu Raziela! Mam takový nekalý tušení, že by mi mohl připravit o moji bezovou hůlku! Tim nemyslim ten klacek. Tuhle skvělou přezdívku jsem vyčetl v jedný ještě víc skvělý knížce. Teda. Co to melu. Chtěl jsem říct, že to mi do mysli přivedl můj přirozený šarm. No a musím se pochlubit a dokonce jsem dal svojí kytičce pusu! 

Nom. nom. Ráno jsme vstali pravou nohou z pelíšku a byli jsme pořádně ready na uklízení večer. 

Jsou z nás SMETÁCI!

bottom of page