top of page

A jsme přátelé!

Bohužel spolu chodíme na stejnou školu. Naštěstí, každý do jiné třídy. Aspoň toho vetřelce nemám pořád na očích a můžu si sám v klidu proplouvat životem.

Jednoho odpoledne jsem si ale všiml Nikolaie, jak sedí uprostřed jídelny, celý od hlavy až k patě zapatlaný čokoládovým jogurtem, až skoro vypadal jako já. A smál se mu ten bachratej japončík se svojí partičkou. Nemám ho rád, ale takhle jsem to nemohl nechat! Přece je to už teď můj brácha! Zatnul jsem teda pěsti a běžel jsem tu tukovou kuličku složit na zem. PRÁSK! Japončík ležel pode mnou na zemi a marně před sebe mlátil prasečíma kopýtkama. Udělal jsem mu pořádnýho monokla! To si to prase zaslouží! Hehe! 

Nikolai byl rád, že jsem se ho zastal a už už by mě objímal, ale nechtěl jsem bejt dvojitě hnědej. No a od tý doby, jsme kámoši!! A kosíme vody života spolu.

-Varrien

bottom of page